Člen u německého podstatného jména

Přejít na téma Skloňování podstatných jmen v němčině

V němčině stojí před podstatným jménem vždy člen. (Jsou případy, kdy se člen nedává, ale těm se budeme věnovat ve speciální části. Nejsou nijak významné a těžké)

Před podstatným jménem ve slovníku je vždy člen uveden, ať celý – der, die nebo das – nebo ve zkratce – r, e, s. Podstatné jméno se učíme vždy se členem!!! Např. pes = der Hund. Špatně je, pokud se učíme jenom Hund.

Co člen vyjadřuje?

Člen udává:

1. rod podstatného jména: der = ten (rod mužský), die = ta (rod ženský), das = to (rod střední)

2. Podle tvaru členu (člen se v různých pádech a v čísle mění) poznáme i pád a číslo podstatného jména. Němčina nemá koncovky (jako např. čeština) podle kterých bychom pád a číslo poznali.

ČLEN URČITÝ A ČLEN NEURČITÝ

1. Člen určitý – der – ten, die – ta, das – to

Dáváme ho před podstatné jméno, které už bylo v řeči uvedeno, které známe.

Podrobnosti, které nejsou pro začátečníka důležité:

Člen určitý se vždy dává před podstatné jméno, které je nějak blíže určeno, např. číslovkou řadovou (v němčině – ten první pes – der erste Hund – víme přesně, o kterého psa se jedná.), třetím stupněm přídavného jména (v němčině – ten největší pes – der größte Hund – víme přesně, o kterého psa se jedná.) Člen určitý se dává před přívlastek, který blíže určuje podstatné jméno. Před podstatná jména na něž ukazujeme (to je ten pes – das ist der Hund).

2. Člen neurčitý – ein – nějaký (místo der), eine – nějaká (místo die), ein – nějaké (místo das)

Klademe ho před podstatné jméno, o kterém se mluví poprvé. (Před domem stojí nějaký pes. – Vor dem Haus steht ein Hund)

Dáváme jej před podstatná jména, kde bychom česky řekli nějaký. (Máte /nějakého/psa? Ano máme /nějakého/ psa. – Habt ihr einen Hund? Ja, wir haben einen Hund.)

Případy, kdy se před podstatné jméno člen neklade, si procvičíme v hodině.

Proč se musíte učit podstatná jména se členy vám vysvětlí (anglicky) mládenec ve videu.

https://www.youtube.com/watch?v=MxDVXiEaudQ