Malý princ, Antoine de Saint-Exupéry

O knize

Malý princ je kniha spisovatele a pilota Antoine de Saint-Exupéry-ho, která byla poprvé vydána v roce 1943. Nebudu tady opakovat informace, které můžete najít třeba na wikipedii: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mal%C3%BD_princ. Recenze čtenářů Vám pak poskytnou stránky ČBDB: https://www.cbdb.cz/kniha-533-maly-princ-le-petit-prince, kde najdete také zajímavosti o knize.

Malý princ a já

Moje první setkání s Malým princem se událo v době, kdy jsem ještě neuměla číst a tahle kniha byla jednou z těch, co mi mamka četla před spaním. První knížka, která mi byla čtena ještě jako miminu, byl Vinnetou Karla Maye. To jenom pro dokreslení, že jsem nebyla zvyklá na vyloženě pohádkové příběhy. Malý princ mě ale tenkrát vůbec nezaujal. Kniha ve mně až do dospělosti zanechala pocit, že je přeceňovaná. V diskuzi na internetu jsem našla něčí příspěvek, kde je pro něj Malý princ návodem, jak zestárnout, ale nepřestat vnímat svět hluboce a citlivě, jak jej chápou právě děti. Tenkrát jsem se nad tím pousmála.

Dneska jsem knize dala druhou šanci. Příběh je krátký, budete jej mít přečtený za necelé dvě hodiny.

Je mi téměř 27 a je možné, že až si knihu přečtu za dalších dvacet nevím-kolik let, odnesu si z ní zase něco nového.

Momentálně mohu souhlasit s výše nastíněným komentářem onoho člověka (samozřejmě, už jsem si jej v paměti upravila do své podoby, ale pointu se mi snad podařilo uchovat).

S příchodem dospělosti nás často opouští představivost, naděje, okolní svět nás otupí. Tato kniha nám připomene, že je to špatně.

Můj pohled na knihu

Jak jsem již psala výše, kniha nám ukazuje, jak se s přibývajícími léty zbavujeme veškerého snění a fantasie, až jednou máme jen starosti, práci, strach o budoucnost a zapomeneme se radovat z maličkostí. Oprostíme se od všeho, co dělá život životem natolik, že se nakonec bojíme zastavit a zamyslet se nad smyslem vlastní existence.

Malý princ se při svém putování z planety na planetu setkává s různými typy lidí, jejichž negativní vlastnosti jsou zvýrazněny až do absurdna. Díky tomu si uvědomíme jejich legračnost a přebytečnou míru podstatnosti, kterou některým věcem přikládáme a naopak důležitost toho, na co nám kvůli řešení hyperbolizovaných banalit nezbývá čas.

Liška, kterou malý princ potkává až na planetě Zemi mu sdělí tajemství, že správně vidíme jen srdcem. Myslím si, že je to to nejkrásnější a zároveň nejdůležitější tajemství života každého z nás. V momentě, kdy se začneme řídit pouze rozumem a děláme jen věci, které se nám zdají objektivně správné, budeme třeba úspěšní z pohledu okolí, ale nikdy ne šťastní. 

Malý princ nám zdůrazňuje, na co mnozí z nás v průběhu života zapomínají. Že se pro nás bytosti stávají jedinečnými právě časem, který s nimi strávíme, péčí, jež jim dáme a také vloženým úsilím.
Zároveň nás uklidňuje, že se nemáme bát k někomu citově přilnout. Jednou nás třeba opustí nebo bude muset odejít, vzpomínky na něj a to všechno krásné, co v nás zanechá, nám však zůstane navždycky.

Konec knihy, kdy se malý princ nechá uštknout hadem, aby se mohl vrátit za svou nezaměnitelnou růží, kterou opustil, když odletěl ze své planety, ve mně evokuje smrt. Autor ji podává dětem citlivě a její podstaty se dotýká velmi opatrně. Zároveň odchod toho, koho máme rádi, zahaluje do tajemna s přídechem naděje, že nám ten, který nás na planetě Zemi opouští, bude sice chybět, on se ale bude mít lépe. Navíc odejít musí, protože ho čekají na planetě odlišné od té naší jiné povinnosti.

Teprve dnes jsem se dokázala zamyslet nad náměty, jež nám kniha nastiňuje a zároveň ocenit autorův jemnocit, s jakým nám jednotlivá témata podává.

Na konci knihy jsem si přála, aby byla daleko delší a zároveň jsem věděla, že se k ní ještě jednou vrátím. Stručnost a pouhý náčrt vybraných problémů je ale možná  právě to, co Malého prince dělá jedinečnou knihou.

Pár citátů z knihy závěrem

"Dospělí milují čísla. Když jim budete vyprávět o novém příteli, nikdy se vás nezeptají na to nejdůležitější. Nikdy vám neřeknou: "Jaký má hlas? Jaké má oblíbené hry? Sbírá motýly?" Zeptají se vás: "Kolik mu je let? Kolik má sourozencůů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?" Jen tak si budou myslet, že ho poznají. Když dospělím řeknete: "Viděl jsem krásný dům z růžových cihel, s muškáty v oknech a s holuby na střeše...," nedokážou si ten dům představit. Musíte jim říct: "Viděl jsem dům za sto tisíc franků." Pak vykřiknou: "Ten je krásný!"

SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Malý princ. 2. vyd. v nakl. Fortuna Libri v tomto překladu. Přeložil Jiří ŽÁK. Praha: Fortuna Libri, (c) 2015. s. 17-18. ISBN 978-80-7321-931-4.

"Znám planetu, na které žije pán, který je v obličeji celý rudý. Nikdy nepřivoněl ke květině. Nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nedělal nic jiného, než počítal účty. A celý den opakoval jako ty: "Jsem seriózní člověk! Jsem seriózní člověk!" a nafukoval se nad tím pýchou. Ale nebyl to člověk, byla to houba."

SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Malý princ. 2. vyd. v nakl. Fortuna Libri v tomto překladu. Přeložil Jiří ŽÁK. Praha: Fortuna Libri, (c) 2015. s. 27. ISBN 978-80-7321-931-4.

"A když se přiblížila hodina jeho odchodu:
"Ach," řekla liška... "Budu plakat."
"To je tvoje vina," řekl princ. "Nepřál jsem ti nic zlého, to ty jsi chtěla, abych si tě ochočil..."
"Jistě," řekla liška.
"Ale budeš plakat," řekl malý princ.
"Jistě," řekla liška.
"Ale tím nic nezískáš!"
"Získám," řekla liška. "Zbyde mi ta barva obilí."

SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Malý princ. 2. vyd. v nakl. Fortuna Libri v tomto překladu. Přeložil Jiří ŽÁK. Praha: Fortuna Libri, (c) 2015. s. 73. ISBN 978-80-7321-931-4.

"Vidíme dobře jen srdcem. Důležité je to, co je pro oči neviditelné."
"Tvá růže je tak důležitá proto, že jsi jí věnoval tolik času."

SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Malý princ. 2. vyd. v nakl. Fortuna Libri v tomto překladu. Přeložil Jiří ŽÁK. Praha: Fortuna Libri, (c) 2015. s. 74-75. ISBN 978-80-7321-931-4.